Simona Vlkova

Obyčejný příběh

30. 09. 2014 11:36:43
Když jsem byla v nakladatelství vytvořili jsme podtitul plakátu. Po článku na idnes a ve Vlastě mi začali přicházet příběhy lidí. Snažím se pomoci, sdílím, komunikuji vyprávím a odpovídám : „ rozumím tomu, chápu“ Je to tenká hranice, bojíte se , aby jste druhým neublížily a podpořily je.

Amálka, která je ve věku mojí starší dcery a má vrozenou nemoc, nádory které se po operaci znovu a znovu vytvoří. Povídáme si, hladím jí na dálku a modlím se. Podporuji jak nejvíc umím a dokážu.

Kamarádka, která se snaží pomoci mámě, která násilnou smrtí přišla o dítě. Komunikujeme a snažíme se podpořit, aby to máma nevzdala. Až bude mít sílu, tak budeme spolu komunikovat a potom najdeme cestu.

Tereza, která přišla o dítě a uvědomila si, že její dítě potřebovalo mámu a ona jen truchlila. Věnuje se kočkám a sama si uvědomuje a je jí to líto, že todle prokaučovala. Není co odsuzovat, je prostě potřeba si vysvětlit věci, říci promiň, mám tě ráda a najít cestu. Všichni jsme omylní a nikdo nemá patent na to, co je správně a co ne. Nikdo neví, jak bychom samy v té situaci reagovali.

Příběh dospělé ženy, která miluje své děti a nikdy se nezbaví toho pocitu, kdy ve svých 16tiletech stoupá domů do kopce a všichni sedí a brečí. Táta už nikdy nepřijde. A chybí Vám, bude chybět celý život. Něco co bylo blízké, co bylo to doma.

Příběh babičky, které odešla dcera a jí zůstala vnučka a ona děkuje, že má jí. Vyprávíte si jak je důležité sdělovat dítěti, kdy se maminka smála, co dělala za rošťárny a potom uvidíte ty jiskřičky v očích, protože to tak bylo. To byla ta situace, to je ten strom kam máma lezla. A přitom žijete ten život, kdy Vám babička čte pohádku a vy máte jistotu, že jste doma. A přitom je tam ten střípek v tom dítěti, které se ptá : babička neumře ? Stigma.

A objeví se maminka Barčinýho kamaráda a to vás pohladí.

Příběhů mi chodí víc a víc a já odepisuju, komunikuju, volám a hladím na dálku.

Nevěděla jsem a netušila jsem co může knížka spustit. Prostě nad tím nepřemýšlíte.

Sdílení a soucit a pochopení jsou věci, které by měli a mají být naší součástí. Emoce.

A do toho si já večer lehnu a bulím. Bulím tím, že jsem vysílená. Že vybírám na hitu peníze na knížku a snažím se to dotáhnout do konce a každým dnem je to pro mě těžší.

Ležím s tabletem a pouštím si video, kde je moje dcera Bára a moje malá holčička jí říká : „ Báro vstávej“ Ten hlas, ten pohyb, ten smích. To co mi chybí a chybí mi to, protože ted ́nemám prostor být sama se sebou. Ještě chvilku Barčo.

To jsi mě teda pustila na cestu, si vždycky dávala vysoké latě, ale že tam pošleš mámu ? Ti to jednou spočítám, si piš :-)

Já všem co píší, co komunikují a co podporují knížku D Ě K U J U ... protože M Á T O S M Y S L to byla ta cesta

Děkuju Simona

http://ona.idnes.cz/smrt-barbory-vlkove-na-maturitnim-plese-fd5-/spolecnost.aspx?c=A140919_114102_spolecnost_jup

https://www.hithit.com/cs/project/847/kniha-najit-svetlo-ve-tme

https://www.facebook.com/Barciknizka?ref=hl

Autor: Simona Vlkova | karma: 10.07 | přečteno: 1051 ×
Poslední články autora