Příběhy, které dostávám od čtenářů knížky " Najít světlo ve tmě".
Když jsem četla druhou část, mrazilo mě. Mrazilo mě nad tím, jak jsou všichni propojení, jak úřady, policie ... to si musíte přečíst samy .. a já děkuji lidem, že píší a sdělují. Přečtěte si příběh od Ivy
Jak začít. Začínat vůbec? Cítím že musím, chci. Děkuji za Váš čas ... pokusím se srozumitelně a stručně.
Jmenuji se Iva, rok 2013 byl pro mě a mou rodinu naprosto zlomový ... vše je jinak. Dvacátýmpátým srpnem se ve vteřině stalo něco neskutečného ... přišla jsem během autonehody o ségru.
Čas plyne. Plyne jinak ... od té doby se udála spousta zvláštních věcí ... na dlouhééééé psaní. Nicméně k jádru věci ...
Ke své "třicítce", kterou jsem slavila v listopadu (štířice :-) ), jsem byla obdarována knihou od Vás. Od mé sestřenice ... vrhla jsem se na ní ... jsem možná v půlce. Kapitola pátá ... Anetka ... a nevěřim, nechápu, klepu se, přes slzy na řádek nevidim, vracím se ... pořád dokola. Kruh se mi uzavírá, nebo otevírá ... ???
Indicií mám pár, nicméně obávám se, že se sl. Anetkou máme, bohužel, společného víc, než by kdokoliv čekal. Opilý řidič. Člověk v kufru. Martin. No, a moje jediná mladší ségra, Zuzanka - na místě spolujezdce, na místě mrtvá ... že se takovýmto způsobem najdu ve vaší knize, jsem nečekala. Není to o nás ... ale tolik tomu rozumím. Bála jsem se to dočíst, ale děkuji. Děkuji Anetce. Tolik naděje, víry a pozitivna ... tolik pravdy. Děkuji.
Nevím, co v tuto chvíli napsat. Omlouvám se. Vše je tak, jak má asi být ... jen mě to šokuje a ptám se sama sebe a mého čokoládového anděla - jak s tímto naložit?! :-)
Říkají o mě, že jsem typický štír, sebetrýznitelka ... :-) ale napříč všemu, to, co se odehrálo od toho dne ... nás posunuje ... tolik práce na sobě jsem nikdy neudělala ... vnitřně. Absolutně ... no ufff. Půjdu zase ke knize ...
Milá Simono, děkuji. Jakmile knihu dočtu, poputuje k mamině. Ženě, se kterou se život nemazlil. Ženě, která místo dvou dceru. Má jen mě ... i když, jak se to vezme :-) ... moc se snaží. Však vy víte, o čem to je ... MÁMA. Já už jsem 3 roky taky maminkou, a učim se se naučit se nebát. Strach je k ničemu. Svazuje. A my jen tak málo dokážeme ovlivnit sami. Snažim se si užívat přítomnost. Tady a teď. Minulost a budoucnost ... raději neřešit. :-)
----------------------------------
2 část
Nejmilejšíííí :-) děkuju! Ještě se z toho oklepávám ... večer jsem volala sestřence, co "pěkného" jsem se také dočetla. Shodli jsme se, že to není náhodička ... ani to, že z celé naší rodiny jsem se k té "kapitolce" jako první dostala já. Pořád jsem nevěděla zda jde o tu událost - ale 6 lidí v autě, alkohol za volantem ... pak zmínka o hřišti v Jirčanech ... to už mi bylo jasné.
Tolik toho mám na srdci co bych chtěla ... snad bude příležitost. Nikdy nezapomenu, jak jsem z médií viděla svou segru přikrytou pod plachtou, apod. - a pod tím komentáře ... šílený komentáře ... "lůzři vesnický měli chcípnout všichni" - podnikala jsem i kroky, jak je toto možné.
Způsob sdělení této zprávy.
K nám na Vysočinu to dojeli říct ve tři odpo.
A já sedim u seznamu a vidim titulek ... že zemřela i žena 27 let, a tak říkám manželovi, kolik vlastně segře je ... zatrnulo mi, ale jela jsem dál. To přece by nebyla pravda. to né. Píšu jí: "Čau segra. Čtu o ošklivé autonehodě tam u vás, jsi v pohodě?" .... volám. Nic. Už nikdy se jí nedovolám.
Mazec. Vůbec ta informovanost. Ochrana osobnosti. Pozůstalých. Etika. Jéj, jak toto mě ničilo a ničí ... a já jako štír prostě hubu držet neumim.
Pak když u nás zvonili firmičky co nabízeli rádoby právní a finanční pomoc v podobě vymáhání peněz z povinného ručení. V době, kdy doma nebyl ani úmrtní list a my sotva stály na nohou. Ptám se, jak jste na nás jako přišli? Ále - pohřební služba .. policie .. to není problém.
No prostě mazec. Hnala jsem je od dveří ... Atd. Atd.
Nicméně to, co se dočítám o vás. Váš příběh ... Barunka má nejskvělejší mamču. Život nakládá - chtě nechtě - každému tolik, co je schopný unést. Ačkoliv neměli jsme volbu. My musíme ... chceme ... my to dokážeme. Ať se jednou dostaneme k nim. :-) Barča byla fajnové ženská. I Martin ... a naše Zuza - jej.
Jakoby věděla, že má tady málo času. Stihla toho mrak za svůj krátký život. Sama odcestovala do Ameriky se svou bídnou angličtinou, jen tak. Sportovala. Den před smrtí dostala certifikát na hlídání dětí. Týden před smrtí si obhlížela nebe, neb skočila tandem. Dala to snoubencovi dárkem, nicméně on jí řekl, že tady chce ještě nějaký ten tejden bejt, ať si to skočí sama. Šla do všeho naplno. Nebála se. Dva dny zasnoubená. A ve vteřině ... taky se nikdy nesmířím s tím, že to co mělo být, nebude. Víte o čem mluvím, úplně obyčejné a samozřejmé věci .. vidět jí jako nevěstu, těhuli, mámu ... chjooo.
Ale nezlobim se. Trvalo to. Ale ne ... už ne. ani se neptám proč a kdyby ... ale že je všechno jinak a s rodinou to zamávalo neskutečně, je fakt.
a za sebe ? jen jednu věc, vztekala jsem se, když jsem psala knížku, jestli to má smysl ... má
děkuju Ivo, děkuju za reakce. Simona
