Ráno jsem vstala, podívala se na zprávy a už jsem měla jen černočernou tmu.
Nezvedne Vám náladu, ani převlíkání dcery do šatů od Ježíška. Je vám strašně smutno. To je realita, která na vás vyskočí.
Není to daleko a je to skutečnost.
Za chvíli přiletí fotografie 8 policistů, kteří jsou popraveni.
Jak se máte usmívat? To nejde.
Nepochopila jsem vyšší moc.
Křičí na nás probud ́te se ?
Jsme natolik otupělí, že se koukáme na zprávy a snažíme se to vytěsnit?
Ano, snažím se i já.
Toto není mediální válka. Toto je skutečnost. Skutečnost, která vyvolává strach.
Pokud vyslovíte názor, už nemusíte přijít domů?
Co s tím ?
V rádiu jsem slyšela, že média nebudou přetiskovat obrázky satiristického týdeníku Charlie Hebdo.
Strach.
Co udělat ze situací, která vznikla.
Jak nehodit všechny muslimy do jednoho pytle. Jako kočky a utopit ?
Kde je ta hranice ? Dokážeme rozpoznat dobro a zlo? Víru ? Soucit?
Neznám odpovědi.
Je mi strašně. Smutním za ženy a za děti svých otců. Už nepřijdou.
Smutním za strach, který obchází.
Jsem jen žena.