Musela jsem. Musela jsem si srovnat myšlenky. Kam dál a co dál ?
Přicházejí mi příběhy, vstupují lidé do života.
Můžu se zabarikádovat a dělat, že nejsem.
Jenže to jsem neměla vydávat knížku.
To jsem si mohla sedět v koutku a mlčet.
Což, já jsem neudělala.
Když už jsem byla unavená, tak jsem přemýšlela jak se z toho vyvlíknu.
Udělám ze sebe šedou myš, stáhnu si vlasy do culíku ( zrovna jsem se nechala ostříhat skoro na ježka ) vezmu si šedé šaty, zmenším se a bude to.
31.12 asi v 18.14 hod jsem kývla na e-knihu
31.12 asi v 19.12 jsem napsala panu faráři, který mi nabídl prostory v říjnu na komunikaci s lidmi a já neměla čas.
31.12 uzrála myšlenka, že si sednu s pár kamarády, s psychologem ( ten to ještě neví ) a s Vámi a naučíme se mluvit.
Pokud jste mě zažili před mikrofonem, tak víte co dělám : koukám se do země, mrskám pod stolem nohama - naprosto nekorigovaně - a zároveň se přiblble culím ( a ještě ke všemu nepřítomně ).
Takže to bude Sajgónnnnnn
Putování #zasvetlem
tak ať dnes skočíme do pracovního dne rovnýma nohama
Simona