Dřevěná koza a štíří rej

Dřevěná koza má být optimistická, klidná. Proti letícímu koni, který zbořil a rozdupal kopyty všechno co bylo nestabilní. 

A tak jsem se těšila na dřevěnou kozu, popřála jsem hezký nový rok a šla spát.

Říká se, že se chytáme čehokoliv: myšlenky, Boha, dřevěné kozy, novoročního předsevzetí. 

Já se nechytám, já prostě poslouchám intuici a přichází mi znamení. Jen sleduji. 

Navštívila mě paní domácí, seděly jsme na kávě a diskutovaly. Týden před tím než mě navštívila, se mi zdálo o tátovi (táta tu už není a jakýkoliv sen s ním mi vyvolá na tváři úsměv), vcházel do mého bytu a vedl za sebou ženu, něco mi říkal. Neslyšela jsem ho, ale probouzela jsem se s příjemným pocitem. Potom přišla ONA první ŠTÍŘICE. A tak spolu mailujeme a komunikujeme a vytváříme nový svět. Svět, který chtěla dělat, svět který jí baví - design.  

Jela jsem výtahem do školky, snažila jsem se nazout návleky a tak jsem nesledovala s kým stojím ve výtahu. Ve třídě jsem slyšela jméno chlapečka. A tak jsem se pousmála a řekla. Naše Eliška si s vaším Toníčkem dávala pusinku. Po cestě ze schodů jsme se bavili o tom, jak nás dospěláky tato příhoda zaujala. Usmály jsme se a domluvily, že se naše děti potkají. Večer jsem koukala na propagaci a věci spojené s Toníčkovou maminkou. Měla jsem několik nápadů a tak jsme se sešly na kávě. Probraly jsme život. 

Druhá ŠTÍŘICE. Domluvily jsme se na spolupráci a budeme se věnovat dětem a světu okolo nich. Děti a umění. 

Vyšel článek, který mi "náhodou" vyskočil na facebooku : /http://www.umirani.cz/detail-clanek/smrt-otce-je-pohledem-do-vlastniho-hrobu.html#lightbox%5Bcontent%5D/1/  přečetla jsem si ho a napsala jsem pozitivní komentář, protože o smrti a o pocitech se mluví velmi málo. Je to nepříjemné a bolestivé a tak skláním klobouk, před lidmi, kteří dokážou mluvit. Článek mě nakopnul k tomu, že svou knihu  (najít světlo ve tmě)  jsem poslala do nakladatelství a vyšla e-kniha. Někdo nás prostě musí občas postrčit. 

S autorem článku jsme si psali, začala jsem se smát. Má vtipné reakce a baví mě. A tak po virtuální komunikaci jsme otevřeli víno a komunikovali z očí do očí. Byl to dlouhý a příjemný večer, mám prošoupanou podlahu, protože návštěvník pokud přemýšlí tak chodí. 

Dostali jsme se k poslednímu ŠTÍRU. Pokud vám návštěvník sdělí, že si po vydání článku píše s dalším štírem, který reagoval ve stejný den jako já! tak se jen usmějete, říkáte si, ano takhle to je. Někteří jsou empatičtí a přitahují je stejná témata. Potom k nám dorazili další informace: ŠTÍR, se narodil ve stejný den, ve stejném roce, ve stejné porodnici a hodinu a půl předemnou. Tak to už mi spadla brada. Náhoda? Náhody přece neexistují.  

Já už totiž na "náhody" nevěřím... 

Pointa? poslouchejte intuici a koukejte se po znameních, protože dřevěná koza nám pomůže být v klidu a zase nás naučí snít. A já se těším na svoje skoro dvojče až se s ním potkám :-)