Najít světlo ve tmě, příběhy se přitahují

Víte jak poznáte velkou holku? Dělá věci, které sama od sebe nečeká. 18.6. 2013 jsem vydala blog " Moje dcera Barunka zemřela na maturitním plese" 

Píše se rok 2015, dne 18.6.2015 pořádáme první mezinárodní workshop. Já, dánská spisovatelka Irene Simonsen, která je bývalou poslankyní v Dánsku a politickou mentorkou. Martina Hráská, která je zakladatelka Dlouhé cesty, psycholog Andrej Drbohlav a Monika Červíčková, která tuto akci iniciovala. 

Jaké to je u nás po smrti dítěte? Jaké to je v Dánsku? Jaký je rozdíl v komunikaci, jak se staví stát za rodiče, kterým zemřelo dítě. 

O mě i mé knížce toho bylo napsáno dost, nebo aspoň, já mám ten pocit. 

Po vydání knížky jsem začala komunikovat s lidmi, který mají stejný zážitek. Netušila jsem, že komunikace bude tak intenzivní. Komunikuji s rodiči. Mluvím s maturanty, mluvím s lidmi, kteří se učí mluvit o emocích, o pocitech.  Naslouchám, pokud jsem schopná pomoci pomohu. Sdílením, komunikací, vyslechnutím. Pokud na to moje síly nestačí předávám k psychologům, nebo ke kinezioložce. Všechno je to o komunikaci. 

Pokud máte pocit, že obtěžujete. Máte pocit, že vás nikdo nechce poslouchat a že si to budete řešit v sobě a budete o samotě a ono se to spraví, tak ten balvan je tam pořád. Špatně se dýchá. 

Odchod Barči mi otevřel další dveře, dostala jsem se k lidem, kteří mi vypráví své příběhy. Příběhy o rodičích, o láskách, o tom co je trápí. Jsem posluchač. 

A tak jsem kývla, kývla jsem na to že je potřeba pomáhat ostatním. 

A tak poprvé budu sedět v divadle na té druhé straně, budu na jevišti, nebudu sedět v hledišti. Držte nám palce, at´ ten večer je přínosem.

Pokud máte někdy pocit, že to nezvládnete, že to už nejde dál? Jde to, myslím, že jsem tím důkazem, narovnat záda podívat se do sluníčka a říci : to půjde :-) 

Simona 

https://www.facebook.com/events/1447424808907027/