Ráno se probudím, mám narozeniny. Je mi 40 let. Ležím v posteli a koukám. Vzpomenu si na ty nejbližší a tečou mi slzy. Vstanu, jdu si vařit kávu a na terase si dám cigaretu. Je 9.57 volá mi moje kadeřnice : „ Simono jedeš ? „ „ už tam budu, kdo by mě česal ? „ Sedám si do křesla a jsem nostalgická, před rokem a 7 měsíci mě taky Martina česala. Posílala jsem fotografie svojí dceři na mobil, jak její maminka bude vypadat úžasně na jejím maturitním plese. Z maturitního plesu jsme se vrátili samy. Barča zemřela.
Je mi smutno, nostalgicky. Dneska mám velký den, vydávám a křtím knížku. Stav ? Je mi to jedno. Chtěla bych si zalézt a už nevylézt. Dokončila jsem to, vydupala to ze země a je potřeba si odpočinout. Schovat se před světem.
12 hod a mě se tupírují vlasy, tak to v životě nemůžu stihnout. Mám ještě rande v Lískovce a potom jedeme Prahu.
Přijedu domů, Eliška obědvá a tak j soukám do sebe oběd, v teplácích a domácím tričku, ještě se namalovat.
V tom mi zazvoní mobil. Volá mi Alena, poprvé. Před 3 měsíci jí odešla dcera, pláče a ptá se co se dá dělat. Vybíhám na terasu, beru cigarety a pochoduji a mluvím. Mluvím a poslouchám. Todle nemusí slyšet Eliška, ta to má už za sebou. Některé hovory nejsou pro dětská ouška.
Mluvíme spolu přes hodinu a já musím ukončit hovor, protože mám být v Praze v Luxoru a pokřtít knížku „Najít světlo ve tmě“.
Dobíhám do Lískovky ve 14.30 za svou ŽENOU ŽIVOTA, která mě převedla přes ten most, abych nic nevzdala.
Dozvídáme se, že na Cukráku je bouračka a musíme to objet.
16.30 hod stojím v Černošicích, za půl hodiny mám křtít svou knížku. To nemohu stihnout. Začínám se smát, vše je jak má být. Já to mám vždycky opačně J
16.45 hod Radotín, volám Kateřině „ Katko, začni bezemně, začni křest a já tam vtrhnu jako velká voda. „
Směju se, musím. To se prostě nedá. Kouřím v autě a začínám se potit.
Iva říká „ 15 min je normální zpoždění, ty budeš mít 30 min“
Nějak jsem nestihla být nervózní, co budu říkat, co se bude dít. Nemám čas.
Volá mi Romana z vydavatelství „ počkáme na Vás, bez Vás nezačneme“ jsem na Jiráskově mostě.
17.08 jsem v Luxoru, líbám kamarády.
Nanynka mi říká „ Maruška se nestačila převléct, ale už jede.“ Kmotra je na cestě, Iva Pazderková má genereální zkoušku, takže nebude. Jaroslav Samson Lenk přiletěl z USA a přes den se neozval.
Přichází Miluška Bittnerová s mou kamarádkou, volám do hlediště : pošli Milušku zamnou. „ A co má říct, když knížku nečetla ? „ odpověď: „ to je jedno, stačí , že zná mě „
Začínáme.
Probíhá křest. Romana z vydavatelství říká : „ Mám za sebou 10.000 knížek, ale tadle byla nejtěžší, Simona mi posílala fragmenty z mobilu, z tabletu. Byla to ta nejtěžší knížka. A slíbila mi, že příští bude v pořádku. „
Směju se, má pravdu. Bláznivá Simona dělala knížku.
Podepisuju knížky, mluvím s lidmi a přesouváme se do Chilli Lounge, kde slavíme knížku a moje 40 narozeniny.
Jedeme v autě, Marie Doležalová řídí ( kdyby jste nevěděli, kde se s ní Davídek Grudl seznámil tak tady ) Katka brebentí, návrhářka taky a Marcela, Marcela která má ve stejný den narozeniny jako já si drží svou tašku a jede z Dobrušky na Vyšehrad.
Byl to dobrý nápad, byl dobrý nápad udělat křest na mé 40 narozeniny. Mnoho květin a mnoho dárků a lidé, které mám ráda. Lidé co přijeli ze z Plzně, z Dobrušky, z Černošis, z Čisovic , z Vysočiny a z hor.
Děkuju Vám za skvělý večer
P.S. Jaroslav Samson Lenk dostal odemne knížku další den v Balbínce „ já jsem si říkal, že mě zabiješ, já jsem si spletl datum“
https://www.facebook.com/Barciknizka/photos/a.862981880392767.1073741836.780996648591291/862981613726127/?type=1&theater
P.S.S. Miluška Bittnerová ten večer knížku přečetla a druhý den o ní mluvila v rádiu, tak si to poslechněte si 21:13 minutu
http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3239746
P.S.S.S kmotra knížky Marie Doležalová píše skvělý blog
http://www.kafeacigarko.cz/
P.S.S.S a Marcela napsala o svých narozeninách taky blog :-)
http://marcelatobiasova.blog.idnes.cz/c/429774/Dokazala-si-to-aneb-Vsechno-neeejlepsi.html
Barčo, máma to dala. Začíná nová půlka života, ta smějící se.
MY 3
