Čtenářka mé knihy „ Najít světlo ve tmě „ o mě mluvila s Jiřím X. Doležalem. Jiřího má knížka zaujala a tak si na mě vzal telefon. Zaujala ho kapitola, kdy jsem se rozčilovala nad vyšetřovatelem, který dělá přednášky pro studenty – o drogách .
Jiří se mi pokoušel dovolat a nedovolal. Přepsala jsem se v čísle. Opravila jsem svůj telefon a poslala.
Zatím v úžasném Reflexu vyšel článek s Marií Doležalovou o blogu: kafe a cigárko. Marie má nádherné fotografie, které fotila Nguyen Phuong Thao. Seděla jsem s Marií a říkám jí : „ já chci taky tak hezký fotky“ a Marie s úsměvem odpoví : „ zavřeš obě oči ?“
Tuto pózu si zkouším před zrcadlem a nevidím se. Divné, blondýna. A tak se „ hecnu“ s Marií a říkám: „ sháněl mě Jiří X. Doležal, tak to má být až teď. Abych měla pěkné fotky.“
Zeptám se čtenářky, jak jsme na tom. Odpověď zní „ děláme si z něj legraci, ani na jedno telefonní číslo se ti nemůže dovolat, tady máš telefon“
Druhý den vytočím telefonní číslo velkého Jiřího X. Doležala. „ Dobrý den, tady Simona Vlková, nemůžete se mi dovolat,“ a odpověď je s humorem: “ To je skvělé, že voláte, můžete zavolat po 12 hodině ? „ A tak taky zavolám.
Domlouváme si, ve které restauraci se potkáme, bavíme se, děláme si legraci – myslím si, jak kvituje, že jsem vtipná.
„ Já bych chtěla hezké fotky, jako měla Marie u vás. Od Nguyen Phuong Thao.“
A teď si říkám v duchu : tvá drzost je neuvěřitelná, pošle tě do pr…
„ No tak to uděláme změnu, přijeďte v úterý ve 14.30 do Reflexu a já ji seženu.“ Konec rozhovoru a já křičím a skáču po kanceláři, jo jo jo. Sedávej panenko v koutě … najdou tě :-)
Uveřejňuji na FB status : „Marie, budu mít fotky.“ Marie krásně odpovídá : „ to co budu mít já, tak bude mít Simona?“ a smějeme se. Marie je opravdu vtipná.
Úterý, ráno 10 hod. „ Dovolal jsem se správně? Máme dneska spolu schůzku?“ odpovídám“ ano máme.“ „ Tak je kalamita, je zrušená porada a já zavolám Tao, jestli tam bude.“ Otevřu pusu a zase zavřu.
„ Počkejte, vy jste jí opravdu sehnal ?“ smích a odpověď „ No, jasně , říkala jste, že chcete hezký fotky.“ Směju se taky a mám radost. Vyhledávám, jak se Tao správně píše. Jiří volá: „ Tao tam bude, těším se.“
Málem puknu radostí, pýchou a nevěřím svým uším. No, teda Simono, tvá drzost je nepřekonatelná. Tak fotky a Reflex, VAU.
Raduju se, zjišťuji, že i když mám umytou hlavu tak účes mi nedrží. Nejsem namalovaná. Dokončím práci a mám hodinu na to, abych se dala do gala.
Hlava umytá, makeup, pak si čistím zuby. Proč si čistím zuby, když mám makeup ?
Marjá panno, mysli !!
Nemám lak na nehty, beru dětský a maluju si růžové nehtíky. Ještě nějaké věci na sebe. Proč to není vyžehlený ? Beru 8 ramínek s barevným oděvem.
Jedu. Jsem v Reflexu. Volám. Potkáváme se před vchodem. Dáváme si cigaretu.
Jiří X.Doležal na mě kouká, jako kdybych spadla z vysoké výšky a rovnou z mrakodrapu, padají mi ramínka z rukou, když hledám cigarety.
„ Zapalovač nehledejte, já vám zapálím. Na co máte tolik věcí ?„
Odpovídám „ jste říkal focení ?“ Dívá se na mě nedůvěřivě : „ Tao s Vámi udělá jednu fotku, tak si to vemte sebou, ať si vybere.“
Usmívám se a jsem nervózní . „ Měly jsme být v tištěném a teď budeme jenom na webu“ .
Přemýšlím a potom se svou drzostí ptám „ nevíte proč? „ Krčení ramen.
Kouřím a přemýšlím.
„ Nebude to tím, že jsme včera vyšli v blesku pro ženy?“ Podívala jsem se totiž na vyvěšenou tabulku se jmény deníků.
Jiří X.Doležal vymění výraz , zkamení a podívá se na mě pohledem, který by mě mohl i zabít.
Mám sice 180 cm, on je menší, ale taky je starší a moudřejší. „ Nechovejme se jako malé děti“ říká Jiří.
Běží mi hlavou: co se děje? Vždyť jdeme mluvit o knížce. Nejdeme mluvit o barvě mých očí.
Zvedá telefon a volá „ Tak paninka byla v Blesku, tak já to dělat nebudu, jo.“
Koukám a málem mi spadla čelist. „ Je nepsané pravidlo, že se s jinými médii nekomunikuje, to by jste měla vědět. Nashle“ a odchází.
Uf, to je teda políček. Já sice pořád improvizuji, ale todle je velká improvize.
A potom mi to došlo, on o mě nic neví. On nevěděl o mé knížce, jinak by si vyjel všechny informace, kde jsme už s knížkou byly.
Sedím v autě a nechápu. Z chytrého telefonu napíšu zprávu Jiřímu o knížce, a ať se mu daří.
A začínám se smát. Jedu domu a vyprávím storku čtenářce. Čtenářka říká : „ to není možný, to není možný. Vždyt´psal tak hezký mail, aby se s tebou mohl potkat.“
Nakupuju rohlíky a říkám „ Martino, nebylo by divné, kdyby o knížce a Báře psal Jiří X. Doležal?“ a slyším odpověď „ když to takhle podáváš, tak máš asi pravdu“.
A tak jsem si článek „do a o“ Reflexu napsala já sama :-)
„ Dobrý den, jmenuji se Simona Vlková a jsem ta, která dělala, nedělala rozhovor pro Reflex.“
Příběh o jedné blondýně co si myla hlavu :-)
Fotku od Tao nemám, ale mám šikovnou fotografku a tak přidávám tu :-)
Zdraví blondýna.
