Ve čtvrtek jsme se sešli s lidmi, kteří byli o víkendu v Bapské v Chorvatsku. Mladí, kteří naložili dodávku a o víkendu pomáhali uprchlíkům.Sbírka, která se uspořádala za jediný den. Vybralo se 26 banánových krabic s oblečením,
částka 15.200,-Kč. Nakoupili jsme přesnídávky, sušenky, bonbony. Všechno co by mohlo zpříjemnit dětem aspoň chvilinku.
Viděla jsem komunikaci, která probíhala po dobrovolnickém příjezdu. Únava, deziluze, bezmoc. První velký traumatický zážitek. Nejde o ničem jiném mluvit. Nejde mluvit s okolím, které to nevidělo, nezažilo, nebylo TAM. Odtržení od reality a vstřebávání.
Seděli jsme u stolu ve čtvrtek, čtyři dny potom co se vrátili.
Černý humor, je to ta nejlepší sebeobrana, aby člověku zůstal rozum.
„ Boty číslo 39“ Moia virtuálně předávala svoje boty přes stůl.
„ Přišla máma s tátou a s malým chlapcem. Kluk se domlouval posunky s rodiči. Pochopila jsem, že jsou hluchoněmí. Sehnali jsme chlapečkovi boty, na maminku jsme neměli. Tatínek ukázal srdce, že oni jsou pro něj nejdůležitější“ vyprávěla Moia
Další příběh byl o chlapečkovi, který se vracel do stanu. Do igelitové tašky nastrkal hračky a chtěl si je vzít sebou. Tatínek je přinesl zpátky. Kluk se vrátil a znova a znova si bral hračky. Situace se opakovala třikrát. Je to pochopitelný. Jsem malej kluk, pořád někam jdu. Musím, bojím se, když nejdu,ztratili by se mi rodiče. Chci si hrát. Nemůžu. Asi bych se vrátila pro hračky, kdybych byla malá holka. Vlastně já ne, já bych se ani nehnula.
Stáli jsme venku a já jsem se pořád ptala: „ řekněte mi pointu, řekněte mi tu pozitivní pointu“
Jejich věk – dobrovolníků- 26,28, 29, 34 žádní studenti. Ano, studující, ale už dospěláci se svým názorem a rozumem. Pointa nepřicházela. Přicházeli katastrofické scénáře, které zabloudily k Putinovi, Obamovi. Přicházeli scénáře nárazu na realitu. Bylo mi čím dál tím víc smutno.
Petr „ Já vím, co chceš slyšet, že to dobře dopadne. „
„ Dopadne, pokud se Evropská unie dohodne. Dopadne, pokud se budou mít kam vrátit. 4% chce zůstat, zbytek chce domů“
Slova, která padly: “ hodí se konflikt v Sýrii, o válce se vědělo 5 let, teď jsou všichni překvapení, že jdou. Evropa se musí probudit a řešit. Jsme na pokraji světové války.“
Zdají se vám ta slova „ Sluníčková? Pravdolásenkářkovská? Kavárenská?“ mě ne. Říkali je dobrovolníci, kteří o víkendu nespali. Ti co pomáhali.
„ To jsem si nemyslel, že my bohémové, budeme řešit politiku a politický rozsah“
Odjížděla jsem, přemýšlela.
Nikdo z nás neví, jak to dopadne a co se stane. Nikdo nemá patent.
My, co jsme smrtelníci a nevládneme hejblaty, které tahají za nitky, tak můžeme udělat jen jedno. Svým dobrovolnictvím, svým přispěním, posunout ty nahoře.
Když jsem odjížděla, slyšela jsem, že v průzkumu je už 50% lidí pro a 50% proti uprchlíkům.
( vyslechnuto v rádiu Evropa ve čtvrtek, dle průzkumu)
To je pokrok, bylo 80:20.
Advokátní komora požádala o dobrovolnickou pomoc mezi advokáty.
Dobrovolníci se hlásí.
Jde o jednu věc o LIDSKOST
Dobrovolníci, kteří byli minulý víkend v Bapsku odjíždějí znovu 27.10 a já doufám, že nepojedou s prázdnou.
Prosím, pokud je to možné, sdílejte
Děkuju
Simona
