Smutno je mi, moje milá, na ten smutek není lék

Přišel první podzimní slejvák, první velká podzimní tma a dům, který byl prázdný.... Přicházejí odezvy od lidí, které jsou pozitivní

A tak se vám změní nálada. Přijedete domu, dítě si pustí Svěráka a jeho Červenou Karkulku. Když uspáváte holčičku a čtete jí pohádky, hladíte jí po vláskách a ona Vás, tak se Vám zasteskne. Zastekne se, že Barča nemůže Elišce číst pohádku, že se jí nemůže koukat do obličeje 10 cm nos od nosu a tečou Vám slzy.

Moje malá dcerka mi řekne : " ty fňukáš ... tečou ti slzičky... Tobě se stýská po Barunce ... Ona Tě miluje z nebíčka " Eliška usne, ještě si vrátí nazpátek polštář do kterého mi tekly slzy. Protože takhle nepatří.

Sedíte v obýváku a řvete, tečou vám nudle, které utíráte do šály. Komunikujete se světem přes FB, protože nechcete s nikým mluvit. Protože nechcete těm ostatním kazit náladu. A pak pár dobrých dušiček Vás pohladí.

Mám naději, jednu velkou naději. Píšu si s paní, které se stala obdobná situace před 5ti lety. Smutek, zloba, vztek. Dostala jsem krásnou zprávu, že jsou na tom líp, že vysazují antidepresiva. Ty jsem nebrala a neberu, protože mám strach, že se nedokážu kontrolovat. Píše , že se po letech těší na Vánoce a rituály. Těch se strašně bojím. A dokázali s manželem úžasnou věc, stali se pěstouny malého dítka. Dokázali vyběhat všechny papíry a mají uzlíček Lásky doma. 

To je moje naděje, že za několik let dokážu pomáhat lidem a dětem. To je moje naděje