Než mi zemřela dcera

Jezdila jsem 3x ročně na dovolenou,  Barča mi říkala : „ Mami, já už nikam nejedu. Každá normální rodina jezdí jednou do roka „  Byla jsem překvapená, to co mám v hlavě a ve vzpomínkách, to Vám nikdy nevezmou.  Nejlepší a nejkrásnější dovolené byli v Paříži, když jsme spolu jely poprvé a prochodily jsme Disneyland. U Sacre Coeure počítala eura, aby kamarádkám přivezla pejsky.  

Po druhé jsme jely i s Eliškou. Diseneyland byl náš. Mám nejkrásnější videa a fotky Elišky s Barčou. Jejich točení v hrníčkách. Bolely mě strašně nohy. Od rána do noci.  Eliška pije z hrnečku Barči , který si s Micky a Minni přivezla .

Stavěla jsem  domy, kupovala byty a žila jsem si nadmíru spokojeně.

Za rok od osudné události se změnilo všechno. V první řadě já.

 Bojovala jsem sama se sebou i s  médii. Pokud vidíte Barunku ve všech médiích a mluví se o ní jako o největší feťačce, nenechá Vás to  v klidu. Objevila se i stránka na FB : Bára si smrt zasloužila. To je stav, kdy přestáváte dýchat. Klepete se a jste histeričtí.  Podařilo se nám jí s přáteli zablokovat.

Nemáte pouze psychické problémy, kdy se srovnáváte s tím, že Barča ty dveře neotevře. Eliška pláče, že jí chybí sestřička.  Sledujete mediální hyenismus a ptáte se samy sebe co dál.

Ztratila jsem to pověstné kouzlo, tah na branku. Iluzi, cíle a sny. Přestala jsem snít, plánovat.

Postupně se měníte. Věci, které byli prioritou už pro Vás nejsou.  Začnete pracovat proto, aby jste měli na složenky. To samozřejmě nestačí.

 Jdete prodat auto.  Po 2 hodinách , kdy se domluvíte na ceně dostanete informaci, že Vaše auto neodkoupí, protože jsou exekuce.  Uf, tak co dál ?

Rozbije se Vám druhé auto a tak se střídáte o jedno a zkoušíte jezdit vlakem a autobusem.

Dochází peníze, nejsou. Uskromníte se.

V této situaci se z Vás má stát histerická ženská. Byla jsem hlavou rodiny, byla jsem ta, co rodinu živí.  Máte posunutý práh bolesti, stresu. Neskládáte se.

Objevujete jinou Simonu, jiného člověka. Vždycky jsem měla pocit, že je strašně důležité mít majetky, něco dokázat. Takový ten zvláštní pohon, který mě vždycky někam posouval. To co jsem chtěla, tak jsem si vysnila a dokázala.

Ha , já to ztratila. A co teď budu dělat s novou Simonou  ? Učím se. A učí mě i okolí. 

 Za rok jsem poznala lidi, které bych nikdy nepoznala. Šla bych svým životem, stavěla domy, jezdila na dovolené.

Potkala jsem lidi, co potřebovali pomoci. Vzájemně jsme se podporovali. Potkávám je dál a učím se. Píšu knížku.

Přichází mi znamení, nejsou to náhody.  Na náhody už nevěřím. Držím se jich.  Jsem jiná. Kdyby jste mě potkaly před 2 lety , viděly by jste silnou ženskou, co přenese skálu. Co se na Vás usměje a zařídí všechno.

Jsme čtvrtý den bez elektřiny, protože jsme nezaplatili naše vysoké zálohy.  Jídlo vařím na plynovém grilu. Ohřívám vodu na nádobí a upaluju si vlasy, když mi to bafne.

Fungujeme přes den a večer se chodí spát. Eliška je šťastná venku s dětmi a  večer se semnou mazlí a pusinkuje. „ Maminečko, čumáčková „ .Někdy mi tečou slzy.  ( Teď bych asi měla napsat číslo účtu, abychom svítili , hihihi )

Pro Elišku  jsem střed vesmíru. A to jsem si uvědomila až , když jsme dopadli na dno . Zůstali mi přátelé a Ti nejbližší. Zjistila jsem, že přátelství se nebuduje na stavu konta. Přátelství je o tom, že si s Vámi sednou k ohni, k jednomu zdroji světla. Přinesou si vlastní pití a jsou s Vámi.  Jdete k sousedům se vykoupat a oni jsou zlatí, oni nad Vámi tu hůl nezlomily.

Moje sestra Pavla mi 22.3 poslala sms  „ J přeji hezký den J „ Nepřála mi jen to, večer volala s tím, že mi přála hezký nový rok.  Ano, u nás se ten rok změnil na 22.3.

Co vím ?  Tady jsem doma. Mám tady přátelé, mám tady Elišku, zahradu. Mám tady to nejcennější.  Mám tady sebe.

Už vidím plány a cíle. Už vidím. Děkuji  Barunko.

A o čem ten blog je ? 

Odchodem dítěte  se Vám  změní priority, hodnoty.  Změní se všechno. Dopadnete na dno, protože společnost není zařízená na to, aby Vám rok dala k dobru a platila za Vás všechny složenky.

Skončíš,  pokud nemáš  naspořeno. Pozor nikdy jsem nevolila levici a nikdy taky nebudu. Všechno závisí na nás a my bychom si zadní kolečka měli chystat. Teď už to vím.

A co ještě vím, že pokud by Barča neodešla ,  já bych se nezměnila.

A co ještě vím, už zvedám hlavu a nabírám energii. Žiju.